Z historie

 V Nedošíně je jeden z nejstarších chovů pstruhů. Jeho zakladatelem byl mlynář

Kašpar Vacek, který v roce 1862 započal jako samouk na popud profesora dr.

A. Friče s umělým vytíráním a líhnutím pstružích jiker. Sám si sestrojil pro jejich

vývin a líhnutí lísky (byly to čtyřhranné rámečky, jejichž dno se skládalo ze špejlí,

hustě vedle sebe ležících), které umístil v mlýnském náhoně, později pak v podkolí.

Toto primitivní zařízení bylo po čase nahrazeno na radu profesora Friče

kuffrovskými krajáči. To byly nevysoké hliněné hrnce s provrtanými stěnami.

Syn Kašpara Vacka Stanislav zdokonalil chov tím, že používal kalifornských aparátů

a Rücklových přístrojů zvaných Simplex. Stanislav Vacek dosáhl rozšíření pstruha

nejdříve na povodí Loučné, později už v celém kraji. Jikry se dokonce vyvážely za hranice.

Pokračovateli v chovu a v praktickém výzkumu byli synové Stanislava Vacka, Maxmilián

a Zdeněk. Nyní provádí chov Zdeněk Vacek, který nám objasnil některé záhady a

zajímavosti pstruzího života a druhu.

"Zabývám se chovem pstruha obecného a pstruha duhového. Pstruh obecný je naše

domácí ryba, pstruh duhový (duhák) byl k nám dovezen z Kalifornie teprve asi v letech

osmdesátých minulého století. Pstruh obecný je naše nejušlechtilejší ryba a oživuje

horní toky všech našich řek, kde je voda studená a čistá, bohatá kyslíkem. Pstruh

duhový vyžaduje podobné životní podmínky.

  Pstruh je krásná, čilá a přitom chutná rybička. Pstruzi v pravém slova hýří barvami.

Každý potoční pstruh má jinou kresbu, nenajdeme dva pstruhy úplně stejné. Podle

povahy povodí, geologického složení půdy, nadmořské výšky a tím i rozdílnou výživou

se mění jeho barvy. Základní barva bývá žlutavá, šedavě hnědá, hnědavě olivová,

zelenavá podle prostředí, v němž pstruh žije. Jeho kresba jsou tečky černé a červené,

někdy v hustém, jindy zas v řídkém seskupení. Vyskytují se i tečky ovroubené modře.

Podařený exemplář duháka hraje opravdu duhovými barvami, červenavou až

purpurovou, fialovou až modrošedou, táhnoucí se v pruzích od hlavy k ocasní ploutvi

a přecházejících uprostřed těla v duhu. Oči mají pstruzi veliké, bystré a výrazné.

Ploutve jsou jemné.

Pstruh je ušlechtilá ryba i tím, že má malý počet kostí vížících se k páteří. Jeho maso

je jemné, chutné, krátce delikátní. Zdravé a hlavně dietní jídlo tou měrou vyžadované,

že jest pstruhů stále nedostatek.

Pstruh může žíti pouze v čisté chladné vodě. Splašky, vypouštěné do řek a potoků, jej

zabíjejí. Je plachý, rád se skrývá. Má-li hlavu ve tmě, myslí, že je schován celý, a lze

jej chytit do ruky. Odrůstající plůdek pstruha se živí korýši, vodním hmyzem a jeho

larvami, blešivci, plži, žabím potěrem apod. Odrostlejší pstruzi si pochutnávají na

plžích, vodním hmyzu a na rybkách. Pstruh je dravec a někdy se stane též kanibalem,

požíraje i jiné pstruhy, zejména v chudších vodách, kde má málo

potravy. Viděl jsem na vlastní oči, jak statný pstruh chopil svého druha v půli těla,

utahal jej k smrti a potom jej chtěl pozřít. Ale příliš velké sousto mu uvázlo v tlamě a

bratrounek se zadusil. Na rozdíl od jiných ryb pstruh i v zimě přijímá potravu. Doba

lásky pstruha není v máji, ale nastává v studeném ročním období. Pstruh se tře od

října až do ledna na místech zvaných trdla, trdliště, to jsou kamenité vodní proudečky,

kde se pstruzi otírají o dno v písku a kamení. Jikry, velké jako drobný hrách, žlutavé až

červenavé barvy, skoro průhledné, unáší proudící voda. Jikry mají krátkou dobu po

vytření tu vlastnost, že jsou lepkavé a uchytí se na vodní rostliny, ve škvírách mezi

kameny apod. Po vykulení, jak se nazývá vylíhnutí, žije plůdek asi měsíc ze žloutkového

sáčku, jímž jest opatřen.

  Pstruh je ryba rostoucí pomalu. Za rok doroste asi 10 cm délky. Ve zdejších vodách je

ve třech letech 20 - 25 cm dlouhý a váží 20 - 25 dkg. Tehdy je také nejchutnější. V dalších

letech může dorůsti délky až 70 cm a váhy až 5 kg i více.

  Pstruh má mnoho nepřátel. Malých pstroužků přirozeným plozením málo přibývá,

neboť jikry a plůdek mají v přírodě mnoho škůdců. Jsou to různé dravé larvy, dravé

rybky, vodní ptáci, též divoké a domácí kachny, ba i překrásný ledňáček. Je nádherný

pohled na ledňáčka, když se ponořuje pro kořist.

Pstruh má značný hospodářský význam a je po něm poptávka, která přesahuje jeho

produkci. Potřeba umělého chovu se tu jeví nejen proto, že pstruhů v našich vodách

přirozeným plozením málo přibývá, ale také proto, že pstruzi mají proti jiným rybám

málo jiker. Umělý chov pak znamená racionální využití jiker a plůdku, neboť ve volné

přírodě jikry po vytření ponechané náhodě jsou z velké části zničeny a plůdek bez

ochrany vylíhlý vyhuben."

Povězte nám něco o svém chovu.

"Vyvíjení a líhnutí jiker se děje v aparátech umístěných v líhni, tj. ve sklepních

místnostech, kam je zavedena pramenitá voda, která napájí aparáty umístěné

kaskádovitě za sebou, takže voda z jednoho aparátu protéká následujícím. Jsou

to nevysoké nádoby ze zinkového plechu čtvercového půdorysu s jemně děrovaným

dnem, v nichž jsou jikry omývány dobře okysličenou vodou. Na dno aparátu se ukládají

jikry uměle vytřené a oplozené rovněž uměle vytřeným mlíčím. Doba líhnutí je závislá

na teplotě vody, která musí být chladná a mívá průměrně -3 až 5 °C. Při této teplotě

trvá líhnutí až 3 měsíce. Jelikož se pstruh tře obyčejně mezi říjnem a prosincem,

jest v té době voda studená. Vylíhlý plůdek je téměř průhledný a má na svém tělíčku

poměrně velký žloutkový váček. Tento žloutkový váček plůdek téměř celý měsíc

stravuje a nepřijímá tudíž jinou potravu. Později se musí přikrmovat v líhni uměle,

např. rozetřeným syrovým mozkem. Během té doby se musí odumřelé jikry a plůdky

pečlivě odstraňovat. Vůbec chov pstruhů vyžaduje neustálé pozornosti a sebemenší

zanedbání může způsobit zahynutí zárodků. Plůdky se rozesílají v plechových konvích

opatřených isolací proti oteplování vody. Buď hned po dotrávení váčků, anebo po

kratším odkrmení. Ještě musím připomenout, že vedle budovy jest několik sádek

napájených stále čerstvou vodou, které slouží k přechovávání generačních ryb,

vylovených z Loučné. Na sádkách ryby dozrávají a jsou postupně vytírány.

Všechny aparáty, které jsem popsal, jsou vyrobeny v tuzemsku, dokonce v Litomyšli

klempířstvím pana Komínka. Původní aparáty Rücklovy, nazvané Simplex, s otáčivým

vodním proudem, byly zdokonaleny mým otcem Stanislavem. Zdokonalené tyto

přístroje systému Rücklo-Vacek umožňující uložit více jiker a vychovat více plůdků

na stejné ploše než bylo dříve možno.

Nynější celková roční potřeba v Československu činí u pstruha potočního asi 15

milionů plůdků. Ve výrobě pstružího plůdku nejsme však soběstační a velkou část

dovážíme z Dánska. Domácí výroba v sezóně 1948 - 49 činí asi 8,000000 plůdků.

Z toho počtu vypěstuji v Nedošíně 1,450000 plůdků.

Koncem pětiletky v r. 1953 bude činit potřeba Československa 27 milionů jiker nebo

plůdků, z toho na české země připadá 18 milionů a předpokládá se, že rozvinutím

chovatelství pstruhů se staneme soběstačnými. Podotýkám ještě, že se vysazuje

na 1 km řeky 2000 plůdků nebo 200 ročků, na 1 km potoka 1000 plůdků nebo 100 ročků.